Pochází z rozsáhlého pásma lesů Západní Sibiře a Uralu a z povodí řeky Ob, kde byla chována kočovnými kmeny Chantů a Mansů. Pomáhala při lovu pernaté zvěře, ale především větších zvířat, jako jsou medvědi, losi, sobi,divoká prasata či rysové. Pro všechny lajky byl charakteristický způsob lovu: samostatně a značné vzdáleny od člověka vyhledávaly zvěř, aby ji pak ohlásily hlasitým štěkotem (odtud pramení název „lajať" znamenající rusky „štěkat"). K stabilizaci této lajky došlo ve třicátých letech našeho století.