T

Taiwanský pes

Taiwanští psi jsou původním taiwanským plemenem, potomky jihoasijských loveckých psů nazývaných "páriové", se kterými žili původní obyvatelé v centrálních hornatých oblastech. Toto plemeno bylo věrným společníkem původního lovce v divokých lesích. V roce 1980 byla provedena společná studie Národní taiwanské univerzity, japonské Gifu univerzity a Nagojské univerzity o původních taiwanských psech, v jejímž průběhu bylo navštíveno dvacet devět místních kmenů původních obyvatel. Výsledkem bylo potvrzení toho, že současný taiwanský pes je potomkem jihoasijských loveckých psů.

Thajský ridgeback

Staré thajské plemeno, které se díky prostorové izolovanosti východního Thajska od zbytku světa uchovalo po staletí v relativně čisté podobě, i když žilo polodivokým způsobem života. Moderní svět ho objevil teprve před několika lety, k uznání ze strany FCI došlo v roce 1990.

Tibetská doga

Patří k nejstarším plemenům světa, bývá považována za předchůdce všech dogovitých. S vyobrazeními podobných psů se setkáváme už na reliéfech z doby několik set let před n.l. Jako první Evropan ji popsal Marco Polo. I když se od počátku 20. století do Evropy několik jedinců z Tibetu dostalo, systematický chov začal až úplně nedávno, koncem 70. let.

Tibetský španěl

Zřejmě není blízkým příbuzným lhasy, ši-tzu a tibetského teriéra, neosrstěná čenichová partie spíše hovoří o příbuzenství s tibetskou dogou. Mnohem nápadnější je podobnost s pekinézem, s nímž má společné předky, přičemž tibetský španěl je zřejmě forma vývojově starší, původnější. Jeho předkové bývali uctívanými klášterními psy, ale plnili i úlohu hlídačů. Moderní evropský chov začíná až v roce 1934, rozhodující podii na formování plemene měli britští chovatelé.

Tibetský teriér

Původ je shodný s lhasa apso, K jeho oddělení dochází až ve třicátých letech našeho století. Zkrácená čenichová partie i kratší končetiny oproti ostatním tibetským plemenům jsou přikládány přikřížení pekinézů.

Tosa inu - Japonská doga

Pochází z Japonska, kde vznikla křížením původních domácích špicovitých psů, používaných ke psím zápasům, s evropskými bojovými psy: mastify, bulmastify, bulteriéry, buldoky aj. Moderní chov začíná po roce 1848.

Trpasličí pinč

V anglosaském světě se pro jeho označení vžila zvukomalebná zkrácenina názvu Miniature Pinscher (miniaturní pinč), Min Pin. Tato malá varieta německého pinče se používala stejně jako on k tlumení potkanů a krys. Nesprávně se mu někdy říká také Miniature Dobermann Pinscher („miniaturní" nebo „trpasličí dobrman").

Tyrolský honič

V literatuře bývá uváděn také jako Tyrolean Hound nebo Tyrolese Hound. Používá se k lovu králíků, lišek a k dohledávce raněné jelení zvěře. Tyrolské honiče vyšlechtili lovci v západním Rakousku z původních psů, kteří v této oblasti žili od středověku, někdy kolem r. 1860. Původní honiče přivedli do alpských oblastí Keltové, ale po celá staletí se nikdo nevěnoval jejich cílevědomému chovu.

Jsme na Facebooku

Líbí se Vám naše stránky? Staňte se jejich fanouškem.


Děkujeme za podporu:-)

Reklama