Přímo se nabízející domněnka, že šeltie je zmenšeninou kolie, kupodivu není správná. Vše nasvědčuje tomu, že šeltie je plemeno starší, původnější. Vznikla na Shetlandských ostrovech, kde jsou extrémní klimatické podmínky a nedostatek potravy, na základě potřeby co nejmenších a nejskromnějších psů, přesto však výkonných ovčáků. K jejím předkům pravděpodobně patřili severští špicové. Svět šeltií objevil až počátkem tohoto století, poté, co byla roku 1906 vystavena na proslulé Cruftově výstavě v Anglii.

Patři k velmi starým plemenům. Kosterní pozůstatky jejích špicovitých prapředků nesoucí znaky jako vztyčené uši a nad hřbet stočený ocas, pocházejí z doby několik tisíciletí před naším letopočtem. Dnešní šiby ve své miniaturizované podobě jsou výsledkem křížení několika typů z horských oblastí.

Dodnes se odbornicí nedokázali shodnout, zda šiperku zařadit mezi špice nebo mezi ovčáky. Klasifikace FCI se rozhodla pro její zařazení do skupiny I, tedy k ovčákům. Na území dnešní Belgie byli podobní psi chováni už ve středověku především drobnými řemeslníky, kteří pro své psy dokonce jíž v roce 1890 uspořádali výstavu - jednu z prvních na světě. Až do 19. století byla velmi oblíbeným psem lodníků, však také slovo „šiperka" prý ve vlámštině znamená „malý lodník". První oficiální standard byl vydán roku 1888.

Dosud značně nevyrovnané molossoidní plemeno, teprve nedávno uznán ze strany FCI. Předtím byl po staletí chován kočovnými španělskými pastevci jako pomocník při hnaní stád i k jejich ochraně před velkými šelmami.