Toto jméno dostala jedna z variet exteriérově nejednotného plemene Jack Russell teriér. Původně bylo úkolem těchto psů vyhánět lišky z nor. Protože Jack Russell teriéři byli vždy chováni se zaměřením na povahu a nikoli na vzhled, odmítal je mnoho let anglický KC uznat jako kulturní plemeno. Vzhledem k tomu, že to byl zdaleka nejoblíbenější teriér ve Velké Británii, byla to vskutku anomálie.

Jeho milovníci si založili r. 1974 vlastní chovatelský klub, který pořádal speciální výstavy. Brzy ale došlo zákonitě ke střetu mezi chovateli, kteří chtěli vytvořit oficiálně uznatelné, typově ustálené a jednotné plemeno, a těmi, kdo se chtěli v chovu nadále soustředit pouze na povahu. První hodlali sestavit a prosadit pevný standard plemene a dožadovat se jeho schválení anglickým KC. Druzí nechtěli mít se světem výstavní kynologie nic společného a přednost dávali pracovním schopnostem.

Vše se vyřešilo počátkem osmdesátých let 20. stol., kdy se část chovatelů zaměřených na exteriér odtrhla a založila Klub chovatelů Parson Jack Russel teriérů („parson" je anglický výraz pro pastora, faráře či prostě kněze). Sestavili plemenný standard a požádali o jeho schválení anglický KC. Díky tomu, že poprvé v historii existence plemene se posuzovatelé mohli držet jasně určených znaků, byl klub v roce 1989 opravdu přijat za člena anglického KC.

Od oblíbenějšího, ale stále vzdorovitě variabilního Jack Russell teriéra se Parson Russell teriér liší tím, že má delší končetiny a údajně je mnohem bližší původní formě vytvořené reverendem Russellem, tedy psu, který rychlostí stačil honičům a byl přitom tak malý, aby mohl norovat.