Česky se nazývá také sauerlandský brakýř nebo sauerlandský honič. V kynologické literatuře bývá uváděn též jako Deutsche Sauerlandbracke, Olper Bracke, German Hound nebo Olpe Hound. Užívá se k lovu zajíců, králíků a černé zvěře.

V anglicky psané literatuře bývá uváděn jako German Hunt Terrier nebo Jagd Terrier. Toto odolné plemeno bylo vytvořeno jako mnohoúčelový lovecký teriér. Po první světové válce se od chovatelského klubu foxteriérů v Německu odtrhli čtyři pánové, kteří vytvořili skupinku odhodlanou vyšlechtit nového, dokonalého loveckého teriéra. Jmenovali se Rudolf Friess, Carl-Erich Grunewald, Herbert Lackner a Walter Zangenberg.

Anglicky se nazývá German Wire-haired Pointer (ve zkratce GWP) nebo German Rough-haired Pointer. Toto plemeno bylo vytvořeno speciálně pro lov pernaté zvěře. Hrubá, tvrdá srst činí z tohoto statného ohaře odolného loveckého psa do každého počasí. Stejně jako ostatní němečtí ohaři je použitelný jak k vystavování, tak k přinášení. Je vysoký, houževnatý a robustní a ve srovnání s příbuznými plemeny odolnější, ale také pomalejší.

Německý ostnosrstý pes je nejstarší německý hrubosrstý ohař. V roce 1888 prokázal kynolog Dr. Hanns von Kadich, že ostnosrstý pes je původní, hrubosrstá forma německého „koroptvího psa“ a v žádném případě se nejedná o jeho krátkosrstou variantu. Německý ostnosrstý pes tedy není chovatelsky nově vytvořený, ale jedná se o obnovený chov ze skromného zbytku chovného materiálu v zemi původu a jeho další rozvíjení.