Pojmenován je po lokalitě z níž pochází („glen" je „horské údolí", Imaal říčka, která jím protéká - pozn. překl.), jižně od Dublinu, v hrabstvt Wicklow. Nedávno se irská národní kynologická organizace rozhodla změnit název plemene na poněkud dlouhé „irský glen of Imaal teriér". Vzhledem k tomu, že irský původ tohoto starobylého plemene je všeobecně znám, měla celá akce příchuť byrokratické přemrštěnosti.

Jako všichni setři navazuje na španěly, kteří byli v minulosti kříženi se starými španělskými ohaři zhruba typu dnešních perdigueirů. Původně se vyskytoval jen v bíločervené barvě (tato barevná varieta je dnes považována za samostatné plemeno), byl masivnější a méně elegantní. Do dnešní podoby se stabilizoval v okolí Dublinu na přelomu století.

Velmi staré plemeno, jehož předchůdce si údajně drželi Irové již v dobách před naším letopočtem. Byli to mimořádně velcí psi, určeni k lovu vlků, patřili k oblíbencům Irských králů. V průběhu 18. století prakticky vyhynuli. Jeho moderní podoba je zásluhou jistého kapitána Granta, jenž po roce 1860 shromážil poslední zbytky plemene a za pomoci křížení s mastifem, německou dogou, barzojem a snad i dalšími plemeny vytvořil současného Irského vlkodava.

Nazývá se také Iceland Dog, Icelandic Sheepdog nebo Iceland Spitz. Kromě usměrňování a ovládání ovčích stád bylo toto plemeno někdy užíváno i k pasení stád poníků. Jeho předkové se na Island dostali roku 874 s prvními norskými osadníky a jejich ovcemi. Proto se předpokládá, že je blízkým příbuzným o něco většího norského pastýřského psa (buhunda), kterému se dost podobá.