Nově vytvořené plemeno, vzniklé křížením německého ovčáka a vlka. Silou, odolností, vytrvalosti a zčásti i vzhledem se mělo blížit vlkovi, aniž by mělo jeho typickou plachost a nedůvěřivost. I když byl v roce 1989 FCI uznán, původní záměr se podařilo uskutečnit jen zčásti. Dnes oficiálně považován za plemeno slovenské.

Popis

Středně velké až větší, vlku se nápadně podobající plemeno s jeho typickou pružnou chůzí. Hlava suchá, se šikmýma a úzkýma vlčíma očima jantarové barvy. Uši mají být malé, vzpřímené, trojúhelníkového tvaru. Tělo obdélníkového formátu. Ocas v klidu svěšený. Zbarvení: Stříbrošedé a žlutošedé s typickou světlou maskou na hlavě, spodní straně krku a na hrudi. Velikost: U psa větší než 65 cm a u feny větší než 60 cm v kohoutku při váze 26 respektive 20 kg.

Charakteristika

Vytrvalý a pohyblivý pes, odolný vůči horku, mrazům i vlhkostí. Zachoval si mnoho přírodních vlčích instinktů, především orientační smysl a vynikající čich. Na druhé straně se nepodařilo zcela vymýtit plachost a nedůvěřivost k cizím lidem. Málokdy štěká, občas se projevuje kňučením a vytím. Feny hárají jen jednou do roka.

Zvláštní nároky

Mimořádně náročné, ještě ne zcela ustálené plemeno, patřící výhradně do rukou zkušeného kynologa. Výchova bývá velmi obtížná, vyžaduje hodně trpělivostí, zkušeností i citlivosti.

Užití

I když tvůrci počítali s všestranným použitím, zatím se nejčastěji uplatňuje coby saňový pes v zápřahu nebo při sportu.

Výskyt

U nás už bylo odchováno několik set jedinců, někteří se dostali i do zahraničí.

Možná záměna

S německým ovčákem, od něhož se liší právě „vlčími" znaky: šikmýma jantarovýma očima, menšíma ušima, výhradně vlkošedou barvou, rovným hřbetem Problematičtější je rozlišení od vzácného Saarloosova vlčáka (vznikl rovněž křížením německých ovčáků a vlků). Ten má o něco jemnější srst, která není stříbřitá, ale spíše hnědavá.