Nové plemeno, vyšlechtěné počátkem šedesátých let v Rusku. Cílem bylo vytvořit mimořádně drsného psa, který by byl schopen obstát v tvrdých místních podmínkách. Za základ byl zvolen velký knírač, který byl ve dvou liniích křížen jednak s erdelteriérem, jednak s rotvajlerem, a psi vzešlí z obou linii pak byli opět vzájemně křížení.

I na území dnešních Čech, tak jako v celé střední Evropě, se již od 14. století vyskytovali předchůdci dnešních ohařů, k jejichž vyhraňování dochází s rozvojem střelných zbrani. Český fousek, jehož standard byl vydán už roku 1882, mezi nimi patří k nejstarším a nejpůvodnějším. V důsledku vnějších nepříznivých okolnosti však k uznání ze strany FCI dochází až v roce 1963.

Vyšlechtil ho v padesátých letech tvůrce českého teriéra František Horák s cílem vytvořit vhodného laboratorního psa pro potřeby Biologického ústavu ČSAV, jehož byl členem. Skřížil křížence německého ovčáka s křížencem foxteriéra a dále pak postupoval metodou zpětné příbuzenské plemenitby za pozdějšího přikřížení německého hladkosrstého ohaře, „Horákův laboratorní pes" přišel na počátku 80, let o své uplatnění v laboratořích a takřka vyhynul. V posledních letech však zájem o něj oživa, vznikl samostatný chovatelský klub a plemeno je zřejmě zachráněno před zánikem.

Jako všichni tzv. naháči vznikl pravděpodobně genetickou mutací, tj. náhlou změnou dědičné informace, kterou člověk chovatelsky podchytil. V Číně se bezsrstí psi chovali již před naším letopočtem, proto jiná hypotéza má za to, že všichni naháči světa jsou odvozeni od čínských předků - není to však pravděpodobné. V Evropě byli bezsrstí psi z Číny poprvé předvedeni roku 1885, skutečný chov však byl zahájen až nedávno, v 70.letech.