Dříve se nazýval American Pit Bull Dog (což se pletlo se zcela jiným plemenem, americkým pitbulteriérem, American Pit Bull Terrier, a tak se od něj upustilo), Old Country Bulldog, Old Country White, White English Bulldog, Alabama Bulldog (alabamský buldok) nebo Southern Bulldog. Bylo také navrženo, aby byl nazýván podle svého hlavního příznivce, Johna D. Johnsona, Johnson American Bulldog (fohnsonuv americký buldok).

Původně se tito psi používali k psím zápasům a také k zápasům s většími volně žijícími zvířaty. Je to mohutný a silný pes, zřejmě jeden z nejdivočejších, jací kdy byli vyšlechtěni, vzácný dokonce i ve své vlasti. Vznikl v jihovýchodních oblastech USA a nejznámější je v Alabamě a Georgii.

Podle některých odborníků byl vytvořen křížením moderních, krátkonohých anglických buldoků s americkými pitbulteriéry a bulmastify, údajně jako rekonstrukce staršího anglického buldoka. Uveďme ale též, co tvrdí jeden znalec, že předkové plemene se do Ameriky dostali kdysi dávno a že to byli pracovní buldod z Anglie 18.století. Podle tohoto pojetí je americký buldok vlastně přímým potomkem starých anglických buldoků. Zatímco v Anglii se podoba buldoka výrazně změnila, americká populace si zachovala původní podobu, takže má mnohem vyšší končetiny a sportovněji utvářený trup. Příčinou bylo především to, že americký buldok nebyl nikdy chován na exteriér.

Stejně jako v Anglii byli i v USA tito psi zprvu používáni k zápasům s tury a medvědy, navíc ale i s bizony. Když tyto takzvané zábavy ustaly, buldoci téměř vymizeli. Přežili jen na farmách v odlehlých venkovských oblastech jihovýchodu USA, tam, kde je používali k chytání a krocení zatoulaných býků a jako pastevecké psy, kteří hlídali stáda dobytka před útoky smeček zdivočelých toulavých psů. Podle pověsti byli buldoci tak silní, že jeden jediný dokázal pobít celou smečku toulavých psů. Je tedy téměř zbytečné říkat, že je americký buldok také výtečný hlídač.

Hlavní protagonista chovu, John D. Johnson, tvrdí, že plemeno začalo mizet kvůli tomu, že se v USA šíří města a ubývá malých farem. Protože to jsou výhradně pracovní psi, když ztratí práci, ztratí důvod k existenci. Johnson však dodává, že se zvyšující se kriminalitou najdou nové uplatnění a jejich obliba bude stoupat. Podle jednoho zdroje si Johnson dělal starosti s tím, že spoustě kříženců se říká „američtí buldoci". Aby se čistokrevní američtí buldoci od nich odlišili, navrhl skromně, aby plemeno dostalo název Johnsonův americký buldok.

Protože jde o psa, který je odhodlán při obraně pána či majetku položit i život, není divu, že v posledních letech jeho popularita opravdu roste. Roku 1989 byl založen speciální chovatelský klub. Bohužel se však stále ilegálně pořádají psí zápasy s těmito nebojácnými psy. Všichni, kdo propagují použití amerického buldoka jako novodobého strážce domu, se proti nim co nejostřeji stavějí.

Plemeno v USA neregistrují největší kynologické organizace, ale dva spolky, a to ARF (Animal Research Foundation) a GABC (Game American Bulldog Club). Oba vedou pečlivé záznamy o chovu, dbají na jeho čistokrevnost a vydaly plemenný standard. Někteří američtí buldoci jsou značně velcí, jejich tělesná hmotnost dosahuje až 57 kg. Standard také žádné omezení v tomto směru nezná.