Velmi staré plemeno z Japonska, kde mu byla již od roku 1500 vedena plemenná kniha, nejstarší na světě. Původně šlo o psy střední velikosti, používané k lovu, ostraze a tahu. K ním byla od 17. století systematicky přikřižována těžká dogovitá plemena, aby je bylo možné používat na psí zápasy Po jejich zákazu se plemeno ocitlo před zánikem. Teprve po roce 1945 byly vybudovány základy moderního chovu.

Předkové byli psi eskymáckého kmene Malemutů ze severozápadní části Aljašky. Eskymáci je užívali coby tažné psy, lovce i hlídače. Při osidlování Aljašky je k přepravě lidí i nákladů využívali i evropští přistěhovalci.

Počátky historie americké akity se shodují s vývojem japonské akity. Od roku 1630 byly v oblasti Akita používáni psi Akita Matagis (středně velcí psi původně určení k lovu medvědů) jako bojoví psi. Od roku 1868 docházelo u tohoto plemene ke křížení s plemeny tosa a mastif. Tím sice vzrostla velikost akit, ale ztratily se typické vlastnosti špiců. Třebaže byly psí zápasy v roce 1908 zakázány, plemeno se zachovalo a bylo dále šlechtěno jako velké japonské plemeno. V roce 1931 bylo devět vynikajících jedinců akit prohlášeno národní památkou.

Dříve se nazýval American Pit Bull Dog (což se pletlo se zcela jiným plemenem, americkým pitbulteriérem, American Pit Bull Terrier, a tak se od něj upustilo), Old Country Bulldog, Old Country White, White English Bulldog, Alabama Bulldog (alabamský buldok) nebo Southern Bulldog. Bylo také navrženo, aby byl nazýván podle svého hlavního příznivce, Johna D. Johnsona, Johnson American Bulldog (fohnsonuv americký buldok).