Sibiřské kočky se nejen zevnějškem silně podobají norským lesním a mainským mývalím kočkám; také jejich povaha se v hrubých rysech shoduje. Toto plemeno je však méně populární, což patrně souvisí s tím, že jsou málo známé. Mimo Rusko a bývalé země východního bloku se toto plemeno vyskytuje jen málo. Typickými znaky tohoto plemene jsou huňaté ušní štětičky a lesklá polodlouhá srst. Hlava je zřetelně kulatější a kratší než hlava norské lesní a mainské mývalí kočky.

Původ

O původu sibiřské kočky je toho známo málo. Se vší pravděpodobností se tyto hezké polodlouhosrsté kočky vyskytovaly už od pradávna na Sibiři. Milovníci koček je však objevili teprve nedávno. Předky sibiřské lesní kočky by mohly být angory nebo norské lesní kočky, které se smísily s vnitrozemskými (krátkosrstými) domestikovanými domácími kočkami.

Charakter

Charakter sibiřské kočky se v hrubých rysech podobá charakteru norské lesní kočky. I sibiřské kočky rády a dobře šplhají. Pokud si sibiřskou kočku pořídíte, je velmi vhodné koupit dobrý škrábací kůl. Ačkoliv se sibiřským kočkám líbí pozornost, hlazení a péče, většinou si neváží dotěrného mazleni. Za všech okolností udržují svou důstojnost. S ostatními kočkami a se psy vycházejí zpravidla dobře; i jejich vztah k dětem je hezký.

Péče

Péče o srst sibiřské kočky vám nezabere příliš mnoho času, protože kočka má samočisticí srst odpuzující vodu a nečistoty. Kromě línání můžete srst prokartáčovat přibližně jednou za týden a pak ji učešte na místech, kde by se mohly tvořit chuchvalce, jako za ušima, mezi předníma a zadníma nohama a na hrudi. Postarejte se o to, abyste ze srsti neuvolnili příliš mnoho podsady. Stejně jako norská lesní kočka, prodělává sibiřská kočka na jaře a v pozdním létě krátké, ale intenzivní línání. Kočka za krátkou dobu ztratí velké množství chlupů a uvolněné chlupy z podsady se mohou rychle zaplést do těžší krycí srsti. Proto je nutné v tomto období pročesávat a kartáčovat srst častěji.

Není rozumné kočky před výstavou koupat, protože byste tím odstranili vrstvu, jež odpuzuje špínu a vodu, tedy vrstvu pro toto plemeno typickou. Raději kočku přepudrujte neparfémovaným a nemastným mastkovým práškem a pak jej důkladně vykartáčujte, aby po něm v srsti nezbylo ani stopy. Tento prášek koupíte ve většině dobře zásobených prodejen s potřebami pro zvířata nebo na výstavách koček. Pokud je to nutné, vyčistěte vnější zvukovody, a to prostředkem určeným pro kočky. Ostré konce drápků pravidelně zastřihávejte dobrými štípacími kleštičkami.

Vnější znaky

TĚLO
Sibiřská kočka je středně velká a osvalená kočka, která má tělo o trochu delší než vysoké. Krk je krátký a dobře osvalený a mohutné nohy jsou středně dlouhé. Mezi prsty musí být vždy meziprstní chomáčky chlupů. Ocas je u kořene široký a mohutný a na konci je do jisté míry zakulacená špička. Ocas položený zpětně na páteř musí dosahovat alespoň mezi lopatky. Na výstavách jsou kočky, jejichž zadní nohy jsou zřetelně delší než přední, a kočky, které jsou stejně dlouhé jako vysoké, posunovány v kvalifikaci dozadu. Také jemně stavěné kočky a kočky, které mají dlouhý tenký krk nebo nemají žádné meziprstní chomáčky chlupů, se na výstavách nedostanou daleko.

HLAVA
Ideál krásy tohoto plemene má krátkou, tupou, trojúhelníkovitou hlavu. Nos je široký a lehce prohnutý, v žádném případě nesmí mít stop. Tváře jsou silné a masivní a brada má být silná a výrazná, avšak ne tolik jako u mainských mývalích koček. Z profilu hlava působí zakulaceným dojmem. Uši jsou středně velké a jsou od sebe nejméně o jednu šířku uší. Špičky uší jsou zakulacené a mají ušní štětičky, zatímco v uchu rostou zřetelné ušní chomáčky. Velké oči této kočky jsou lehce oválné a leží dosti daleko od sebe.

SRST
Sibiřská kočka má středně dlouhou až dlouhou srst s hustou podsadou a dlouhé olejovité, vodoodpudivé krycí chlupy. Srst na lopatkách je obvykle o něco kratší.

BARVY
Srst sibiřské kočky může mít jakoukoli barvu. U sibiřské kočky se vyskytují nejen tzv. přírodní barvy (například ty, jež jsou požadovány pro mainskou mývalí a norskou lesní kočku), ale také himalájské odznaky a barvy jako čokoládová a lilová. Tyto barvy však nejsou uznávány každou organizací. U sibiřské kočky je přítomnost nebo nepřítomnost bílé v srsti a symetrie odznaků podružná. Větší hodnota se připisuje stavbě těla, tvaru hlavy a struktuře srsti.

Četně se vyskytující barvy jsou červená, černá a jejich zředění (krémová a modrá), i když pak ne se stříbřitě bílou podsadou. Tyto barvy mohou být plné nebo s aguti, čímž vznikne srst mramorovaná (blotched tabby), tygrovaná (mackerel tabby) nebo tečkovaná (spotted tabby). Povolené barvy jsou také želvovinová (tortie) nebo želvovinová s aguti (tortie tabby). Velmi vzácné jsou sibiřské kočky typu van. I čistě bílé kočky se vyskytují jen málokdy. Sibiřské kočky mají jantarové nebo zelené oči, s výjimkou koček van a bílých sibiřských koček: ty mohou mít oči modré nebo každé oko může mít jinou barvu. Kočky tohoto plemene s himalájskými odznaky se nazývají „Něva Masquerade" (Něvská maškaráda).