Ruská modrá kočka je zvláštní plemeno, které je nápadné svým graciézním zjevem, zvláštní barvou a strukturou srsti a ostře zelenýma očima. Ruské kočky si cení klidného života; velmi silné přilnou k lidem ve svém okolí.

Původ

Jak už naznačuje jméno, vycházíme z toho, že ruská modrá kočka pochází z Ruska. Ovšem ani původ tohoto plemene není zjištěn se vší jistotou. Jak se zdá, narazilo se na kočky s modrou srstí asi před dvěma sty lety v okolí Archangelska, ruského přístavního města u Bílého moře. Angličtí obchodníci tyto modré kočky v polovině 19. století vzali s sebou do Velké Británie, kde byly často vystavovány pod jménem „archangelska kočka".

V současnosti je normální, že se na všechna plemena nahlíží samostatně, ale na konci 19. století bylo zvykem vystavovat všechny modré krátkosrsté kočky ve stejné skupině. Tato skutečnost ruské kočky málem zničila, protože ostatní krátkosrstá modrá plemena koček, zejména anglická, mohla více počítat se schválením a obdivem posuzovatelů. Ruská modrá kočka tím byla trochu zatlačena do pozadí, a pokud by se v roce 1912 nezřídila samostatná třída pro zahraniční plemena, toto plemeno by již pravděpodobně neexistovalo.

Kvůli ruské revoluci neměla veřejnost ve Velké Británii valné mínění o ničem, co bylo jakkoli ruské, a proto plemeno bylo od tohoto období až do roku 1939 známo pod jiným jménem, totiž „Blue Foreign". Druhá světová válka znamenala pro ruskou modrou kočku opětovné ohrožení. Po válce zbylo jen několik pro plemeno typických exemplářů, takže šlechtitelé, aby předešli dalekosáhlé příbuzenské plemenitbě, museli hledat záchranu v dovozu cizí krve. Cizí krev pocházela ze siamek s modrými odznaky, které přispěly k obnově tohoto plemene, ale byly bohužel i příčinou toho, že se ruská modrá kočka stala typově příliš jemnou a začala se stále víc a více podobat modré orientální krátkosrsté kočce s hladkou přiléhající srstí.

V polovině 60. let se skupina milovníků rozhodla sjednotit a pokusit se vyšlechtit znovu původní ruský typ. Naštěstí se to těmto lidem podařilo. Ruská modrá kočka je v současné době opět unikátním plemenem, a to jak charakterem, tak zevnějškem, a vykazuje jen málo shod s orientálními kočkami. Ve Velké Británii se položil základ, ale krásné modré ruské kočky se chovají také ve Švédsku a Spojených státech. Z těchto tří zemí se plemeno rozšířilo do celého světa. Po pádu železné opony jsou k dispozici také autentické linie z Ruska a východního bloku. Český chov ruských modrých koček patří k evropské špičce.

Charakter

Vliv, který měla na udržení ruské modré kočky jako plemene siamská kočka, svádí k úvahám, že ruská modrá kočka zdědila po své orientální kolegyni mnoho charakterových rysů, ale nic není menší pravda. Povaha ruské modré kočky se nedá srovnat s žádným jiným plemenem. Navzdory faktu, že mohou být někdy velmi hravé a zůstávají takové do vysokého věku, jsou převážně velice klidné. Ruské modré kočky mají rády komfort a dovedou celé hodiny ležet na jednom místě, nejlépe na klíně některého člena rodiny.

Většina ruských modrých koček vyloženě nesnáší hluk a mumraj, a proto se možná nebudou cítit dobře v rodinách s dospívajícími dětmi. K lidem, které ruská modrá kočka nezná, není příliš vstřícná. Pokud přijde návštěva, většinou se stáhne do sebe a nemá ráda, když ji neznámí lidé hladí nebo zvedají. Jen zřídka však vytasí drápky. Na to jsou moc dobromyslné, ale určitě dají najevo, že se jim to nelíbí. Kočky tohoto plemene většinou dobře vycházejí s jinými kočkami a se psy. Hlas ruské modré kočky je příjemný a jemný; dokonce i kočky v říji sotvakdy pozvednou hlas.

Péče

Zvláštní srst ruské modré kočky vyžaduje relativně málo péče. Je dostačující, když srst občas vykartáčujete jemným kartáčem. Přílišné česání nebo práce s gumovou rukavicí mimo období línání má tu nevýhodu, že můžete poškodit jemnou podsadu, nebo ji dokonce vytrhnout z kůže. Uši čistíme, pokud je to nutné, přípravkem na čištění uší. Ostré konce drápků pravidelně zastřihujte štípacími kleštičkami.

Vnější znaky

TĚLO
Tělo je relativně dlouhé a nesmí vypadat hrubě, nebo naopak příliš jemně; musí působit elegantním dojmem. Dlouhé nohy vykazují relativně jemnou stavbu kostí a malé tlapky jsou oválné. Ocas ruské modré kočky je dlouhý, nesmí být příliš široký v nasazení a sbíhá se do špičky.

HLAVA
Hlava je široká, tvoří krátký klín a nesmí být příliš dlouhá. Uši jsou nasazeny vysoko, mají Širokou základnu a jsou dosti velké; vybíhají do špičky. Vnitřní strana uší buď není vůbec osrstěná, nebo jen velmi málo. Nos má co nejrovnější profil a vybíhá bez prohnutí do rovného temena lebky. Mandlové oči jsou umístěny široko od sebe a nesmějí být příliš malé. Brada je silná a dvorce hmatových chlupů musí být plné. Krk je dlouhý a silný.

SRST
Dvojitá srst ruské modré kočky je krátká, hedvábná a jemná. Je obzvláště jemná na dotyk. Srst nesmí být nikdy příliš uhlazená, nebo dokonce přiléhavá, ale musí od kůže odstávat, takže je zdůrazněna jemná struktura. Struktura srsti této kočky se nedá srovnat s žádným jiným plemenem. Není to tak dávno, co byla vyšlechtěna dlouhosrstá verze ruské modré kočky: zvláštní plemeno jménem nebelung.

BARVY
Ruská modrá kočka se vyskytuje ve třech různých barvách srsti. Nejstarší, nejznámější a nejoblíbenější barvou je modrošedá, ale stále více se rodí kočky tohoto plemene s černou nebo bílou srstí, ačkoli ještě nejsou uznávány všemi zastřešujícími organizacemi. Modrá srst by měla být modrošedá, s jemným stříbrným nádechem. Náznak kresby nebo bílé chlupy v srsti se na výstavách hodnotí jako chyba. Nos i polštářky tlapek jsou rovněž modrošedé a oči by měly být intenzivně zelené.

Považuje se za chybu, když mají oči žlutavý odstín, ale může trvat několik let, než se u kočky vyvine konečná zelená barva očí. Bílá ruská kočka je čistě bílá, s růžovým nosem a růžovými polštářky; oči jsou zelené, různobarevné (jedno zelené a jedno modré) nebo modré. Černá ruská kočka je čistě černá, s tmavým nosním zrcátkem a tmavými polštářky. I tato kočka má charakteristické zelené oči.