Anatomická stavba kočičího těla se téměř neliší od divoce žijících kočkovitých šelem. Je to tomu tak proto, že byla na rozdíl od ostatních domácích zvířat domestikována až v pozdější době. Plemena kočky domácí mají poměrně malou variabilitou v proporcích a ve velikosti jednotlivých částí těla. Stavba kočičího těla vyniká dokonalou harmonií, což kočce dodává neskutečnou pohyblivost, eleganci a svobodu pohybu.

Tělo kočky je tvořeno kostrou, která se skládá z celkem 244 kostí. Díky této kostře a některým anatomickým zvláštnostem kočka perfektně skáče. Přítomnost mohutných svalových úponů na kostře, zejména pak na zadních nohách, jí umožňuje silný odraz při skoku a společně s velkým rozsahem pohyblivosti krční páteře, která umožňuje perfektní orientaci v prostoru je předurčena být úspěšných lovcem. Díky tomu, že kočka při chůzi došlapuje na prsty nohy a ne na plosku, je pak pověstně tichá.

Velmi důmyslnou pomůckou a nenahraditelnou zbraní při lovu jsou kočičí drápy. Kočičí drápy jsou zatahovány pomocí menších svalů, připevněných na články prstů. Nejvíce odlišností, kterými se liší jednotlivá kočičí plemena od sebe najdeme na lebce. Zbytek kostry je většinou u všech koček stejný. Výjimku tvoří například plemeno kočky manx a bezocasého bobtaila, kteří mají zkrácenou ocasní část.